Další z komentářových restů; knížka, ke které jsem se dostala spíš jen díky laskavosti jedné z kamarádek na Databázi. ??? Zase to nešťastné - "Pro ženy". Hloupost, a já málem znovu naletěla. Ne že bych nebyla žena. :)) A bez uzardění si čas od času taky dopřeju cukrkandlové růžodění. Jenže v Pozoruhodně bystrých stvořeních je toho v nabídce, jako v mnohých jiných knihách s podivným odkazem "pro ženy", mnohem víc. Tak především - naprosto neotřelý nápad na příběh. Prostředí akvárka a jeho obyvatel, zejména toho jednoho. Mikrosvět mrňavé komunity. Starousedlíci. Nahodile příchozí. Stará paní. Cesty začínající a končící, balíčky osudů a trápení, hledání a umanutost, plachost a osamělost, rozhodnutí, která se dělají, když už zbývá jen skrojek času, když se zdá, že na nic dalšího už šance není. Neobyčejně bystrá stvoření jsou krásný příběh, plný fantazie, laskavosti, humoru a pokorného přijetí. SPOILER: A že to končí, přes posmutnělé dojetí, nejen dobře, ale ano! považte! - s až rozmařilou laskavostí? Řekněte mi, vážně jí není dneska zapotřebí i chlapům?

Něžnější knížku jsem asi ani nečetla. Fakt nádherně dojemné a miloučké :)) Knížka je v podstatě o smíření se se životem a hlavně smrtí. Je to nedílná součást bytí a člověk to má brát takové, jaké je. Příběh sleduje Tovu, jak se stále vyrovnává se ztrátou svého syna, a posléze i manžela. Ze smutku jí pomůže chobotnice Marcellus a stanou se moc dobrými přáteli. Pak také pozorujeme příběh Camerona, kterého v dětství opustila matka a žil pouze se svou tetičkou Jeanne. Jeho vývoj mě taky moc bavil a od začátku jsem ho měla ráda. Ale hlavně mě uhranul chobotničák Marcellus. Tak inteligentní stvoření, tak pozoruhodně bystré a empatické. Moc se mi líbily jeho úvahy a celkový přístup k světu. Nechce se mi to tu tak moc spoilerovat, tak jenom napíšu, že jsem na konci uronila několik slz. Jak dojetím, tak štěstím, tak smutkem. Skutečně žádná jiná knížka se tolik nedotkla mého srdce jako právě tahle. Moc ji všem doporučuju ;)