Zdaleka ne všem českým panovníkům bylo dáno zemřít ve vlastní posteli v přítomnosti svých nejbližších. Už kníže Václav, později svatořečený patron země české, byl bestiálně ubit družinou mladšího bratra Boleslava. Kníže Jaromír byl zase probodnut neznámým troufalcem v noci na záchodě. Stejně tak zůstal nepoznán vrah posledního Přemyslovce, mladičkého krále Václava III. Hned dva čeští králové hrdinsky padli v bitvě – Přemysl Otakar II. a Jan Lucemburský –, kdežto další panovník Ludvík Jagellonský zahynul na útěku z bitvy. Špatně dopadly i některé české panovnice. Vdova po prvním křesťanském knížeti Bořivojovi, později svatořečená kněžna Ludmila, byla uškrcena najatými vrahy a královnu Johanu Bavorskou, první choť Václava IV., zase zardousil manželův oblíbený lovecký pes. Zkrátka sedět na panovnickém trůnu s sebou leckdy přinášelo nemalá rizika...